Blížily se Vánoce. Místo sváteční atmosféry jsem cítil jen tíseň. Potřeboval jsem víc než změnu - potřeboval jsem únik. Rozhodnutí padlo: Portoriko. Notebook zůstal doma. Letěl jsem napospas osudu.

Druhý den. Bloudím uličkami místního supermarketu, mysl prázdná. A pak mé oči přitáhne masivní balení sušených kanadských divokých borůvek. Dva kilogramy. Celým tělem projel zvláštní záchvěv - směs intuice a iracionální naděje. Bez přemýšlení jsem ten pytel koupil.

Jedl jsem je po hrstech, téměř rituálně. Byl to týden tichého očekávání. A jednoho rána jsem ucítil něco, co jsem už měsíce neznal: lehkost. Bolesti, které mě tak dlouho mučily, byly pryč. Tělo začalo znovu fungovat, jako by se probudilo z dlouhé noční můry.

Vrátil jsem se domů s opatrnou radostí. Čekal jsem, kdy se nemoc vrátí. Nevrátila se.